Příběh jednoho telefonátu

Odjakživa jsem děsně nerada telefonovala. Vytočit číslo a objednat se třeba ke kadeřnici pro mě bylo ještě několik let zpátky doslova heroickým výkonem. S přibývajícím věkem moje nechuť k telefonování slábla, ale i tak byl nástup do práce nepříjemným šokem. Už jsem o tom psala. Voláte na mikrobiologii, jak vyšla kultivace, co nasadit za antibiotika. Voláte na hygienu, jestli může být pán, který měl před rokem v laryngu multirezistentní bakterii, na pokoji s ostatními pacienty. Voláte svému nadřízenému, ať přijde, protože si nevíte rady. Voláte si konzilium. Voláte do poradny, ať vám objednají propuštěného pacienta na kontrolu. Prostě furt voláte.

A pak lidé taky volají vám. Někdy volají rentgenologové. Že jste napsali blbě žádanku, že se vám povedlo při punkci výpotku vyrobit pneumotorax. Nebo se ozvou, že pacient, kterého jste poslali na ultrazvuk karotid, má akutně uzavřenou levou karotidu. To pokračuje vaším zběsilým sprintem na pokoj, kde však pacient nejeví známky lateralizace a naopak vás při výzvě, aby zvedl ruce, usmíval se a cenil zuby, pošle velmi květnatě někam. Pak ještě z vlastní iniciativy zavoláte neuroložce a rentgenologovi a nakonec se dohodnete, že uzávěr rozhodně není akutní, nýbrž chronický, a že pacient není v bezprostředním ohrožení cévní mozkovou příhodou.

Pak vám volá paní účetní, která vykazuje zdravotní péči pojišťovnám k úhradě. Ptá se vás, jestli jste léčili pacienta s a) Crohnovou chorobou tenkého střeva, b) Crohnovou chorobou tlustého střeva, c) Crohnovou chorobou tenkého i tlustého střeva, c) Crohnovou chorobou tenkého střeva v minulosti operačně řešenou… Však už si obrázek uděláte sami.

Výjimečně se stává i to, že vám někdo volá a chce od vás radu. Hned zkraje, co jsem nastoupila, mi volala nervózní lékařka z rehabilitační kliniky, že mají pacienta, co přestává močit a kreatinin má přes tři sta. Jaký bych prý doporučila postup. Potlačila jsem nutkání zahihňat se a říct něco jako: „Hele, ty jsi taky akorát nastoupila a vůbec netušíš, co děláš, že jo? Tak to jsme dvě.“ Namísto toho jsem odvětila, že bude vhodnější domluvit se s atestovaným lékařem, kterého sežene na tom a tom čísle.

Další věcí, která se může přihodit, je, že někdo zavolá na váš osobní mobil v deset hodin večer, kdy už jste v pyžamu. V nemocnici mě totiž zastihnete na šestimístném čísle, ze kterého se přesměruje hovor na můj mobil. A stane se, že se občas někdo překlepne. (Já se tuhle díky překlepu dovolala do spalovny. Fakt.) „Dobrý večer. Potřeboval bych s vámi zkonzultovat nález subdurálního hematomu…“ Pak je řada na vás, abyste vykoktali, že to bude asi omyl, že jste začínající nefroložka, co sedí doma v pyžamu. „Aha, já jsem se nedovolal na radiologii? Tak to se omlouvám. Hezký večer.“

Teď onen telefonát

O úmorném telefonování v nemocnici jste už nejspíš získali dobrou představu. Přesto si dovolím doplnit vše schematickým popisem série telefonátů, co se odehrála několik týdnů zpátky. To vám bylo tak…

Měli jsme na oddělení pacienta, kvadruplegika, s nejasným zdrojem infekce. Navzdory empiricky nastřelené antibiotické terapii bylo CRP vysoké, pacient měl horečky. Kultivace negativní, na RTG hrudníku nic zvláštního, UZ břicha taky bez nápadností. Tak jsme se rozhodli pro CT trupu s kontrastem. Na okraji toho CT cosi zazářilo. Dle popisujícího rentgenologa absces poblíž hřebene kyčelní kosti. Ohromně jsme se zaradovali, že máme zdroj infekce. Dávalo to docela smysl, pacient měl v místě popisovaného abscesu dekubitus. Měli jsme tedy absces a potřebovali jsme někoho, kdo ho píchne a získá nám vzorek, který se pošle na kultivaci. Bylo potřeba někomu zavolat…

Volala jsem na popisovnu, kde sedí rentgenologové. Zvedl to lékař A. Ptám se, jestli nám někdo píchne absces pod CT kontrolou. Prý ne, je to podkožní absces, ten se pod CT nedrénuje. Ať zavolám ortopedovi a dohodnu se s ním. Tak volám ortopedovi. Říkejme mu lékař B. Nesmysl, tohle on nedělá. „Zavolejte si znova na radiologii.“ Telefonát č. 3, zvedá to opět lékař A. Říkám, jak jsem u ortopeda pochodila. „No to je jim podobné. Víte co, zkuste tohle číslo. Bude tam nějaký ultrazvukista a jestli bude mít čas, tak to píchne.“ Telefon vyzvání. Zvedá to doktor C z ultrazvuku. Asi by to šlo píchnout pod ultrazvukem, ale teď nestíhá. Ať zkusím kolegu D. Vytáčím číslo na doktora D. „Já si myslím, že bude nejrozumnější zkusit chirurgy. Na shledanou.“ Volám na služební telefon, na kterém seženu chirurga, co má dnes konzilia. Nikdo to nebere. Tak zkouším volat do chirurgické ambulance, kde se ptám, kdo má konzilia. Prý doktor E. Volám doktora E. To je už telefonát č. 7. Zvedá to lékař E. Omlouvá se, ale teď zrovna operuje, na chirurgii mají honičku. Zavolá později.

Zhluboka dýchám. Nádech, výdech. Zvoní telefon. Doktor F, chirurg. Prý mu lékař E říkal, že tady je něco k píchnutí. „Absces. No dobře. Jak moc to spěchá? Není to vyloženě akutní? Aha. Tak to si počkejte na E, za chvíli na sále končí.“ Za půl hodiny volám lékaři E. Ano, teď má čas. „Tak ještě jednou, o co že vlastně jde? Hmm, absces. Podkožní? A jak to vypadá? A nějaký ultrazvuk máte? Víte co, pošlete ho ještě na ultrazvuk, ať mi označí místo k punkci.“ Ptám se sestřičky, jestli mi nezavolá na ultrazvuk. „Paní doktorko, to budete asi muset sama. Mně před chvílí říkali, že dneska už mají plno a vůbec nestíhají. Snad že byste se domluvila přímo s lékařem.“ Tak jo. Telefonát č. 10. Lékařka G na ultrazvuku říká, že by to snad za hodinu šlo. Ať pacienta pošleme. Zvoní telefon. Lékař E z chirurgie, že za dvacet minut je na oddělení. Volám na ultrazvuk, že spěcháme a že bychom jim byli velmi zavázaní, kdyby pacienta ojeli tou zatracenou sondou do dvaceti zatracených minut. Ne, nejde to. Telefonát č. 12, znovu lékaři E. Říkám mu, že ultrazvuk bude až za hodinu. „Víte co, kašleme na ultrazvuk. Píchnu to bez toho. To půjde.“

Doktor E přišel, viděl, píchnul. „Tak jsem to píchnul. Ale vypadá to jako hematom. Já si tady u vás sednu a napíšu zprávu.“

Kultivace byla negativní. Byl to hematom. Což znamená jednu věc. Celá ta anabáze, všech dvanáct telefonátů bylo k ničemu. Úplně k ničemu.

Závěr

Vřelé gratulace vám, co jste dočetli až sem. Co z dvanácti telefonátů a píchnutí abscesu vzešlo? Pro pacienta nic. Pro mě jedna zásadní věc. Úzkost z telefonování mě nadobro opustila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *