Stručně o začátcích aneb rytí držkou v zemi

Třebaže se mezi pracující lid řadím už skoro tři týdny, můj příběh se doopravdy začal odehrávat až toto pondělí a ano, poněkud barvitý nadpis ho zatím vystihuje naprosto dokonale…

Peru se s nemocničním informačním systémem (ta nejmíň user-friendly věc, která ve světě nul a jedniček existuje), snažím se odpovídat na rafinované otázky pacientů a jejich blízkých, zděšeně zjišťuji, že od státnic se mi prakticky všechno vykouřilo z hlavy, dostávám telefonáty od rentgenologů, kteří mi tónem, v němž jasně zaznívá výhrůžka, sdělují, ať se laskavě naučím vyplňovat žádanky…

Telefonáty jsou kapitola sama pro sebe. Pořád mi někdo volá, pořád musím někam volat. Jak předběžně vyšla kultivace, jestli pacientovi můžu snížit imunosupresi, které léky můžu vysadit… Upozorňuji, že patřím mezi jedince, kterým průměrně trvá asi čtrnáct dní, než se rozhoupou k tomu, aby se telefonicky objednali k lékaři, kadeřnici, nebo jinam.

Velká vizita. Prima věc, když jste první den na oddělení, vůbec netušíte, co a jak, a hned máte referovat přednostovi kliniky o pacientech. Tolik příležitostí, jak ze sebe udělat blbce!

Nevím nic o dávkování insulinu, o rozepisování infuzí, nevím nic o ničem. Studium lékařské fakulty vás absolutně nepřipraví na vlastní praktikování medicíny. Je to jako kdybyste celé ty roky trénovali stolní fotbal, abyste pak, když konečně přijde ten velký turnaj, zjistili, že jste na zeleném trávníku a proti vám stojí fotbalová jedenáctka z masa a kostí. Jo, je to sice taky fotbal, ale to je tak všechno…

Během pracovních dnů jsem jako Alenka v říši divů, o víkendech se měním ve spící princeznu. Baví mě to? Jsem spokojená? Jsem nadšená? Ha! Vůbec netuším! Ale možná… možná to není úplně špatné. Vlastně je to docela fajn.

4 komentáře

  • Moc hezký článek… 😉 Pokud se mohu ptát, co jsi si vybrala za obor ? Jinak přeji hodně štěstí a vyplňováním žádanek a telefonáty. 🙂

    • Ahoj, vybrala jsem si nefrologii. A děkuji, snad se to se žádankami a telefonáty časem trochu zlepší. 🙂

    • Nebudu nic předstírat, není to zrovna procházka růžovým sadem a občas nevím, kde mi hlava stojí. A obávám se, že potrvá ještě hodně dlouho, než se všechno zaběhne. Jediné štěstí je, že díky hezkým okamžikům v medicíně člověk rychle zapomene na mrzuté a frustrující chvíle. 🙂

      Díky za milý komentář. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *