Studium medicíny včera a dnes

Měla jsem se učit, ale místo toho jsem vesele prokrastinovala a narazila na rozhovor s paní profesorkou Danuší Táborskou, která je významnou postavou české anesteziologie. V rozhovoru paní profesorka mimo jiné vzpomíná na svoji první operaci.

Jako medik třetího ročníku jsem vyoperovala slepé střevo. Než jsem promovala, měla jsem na kontě sto samostatných operací. Bylo to až soutěživé období, se spolužáky jsme si stopovali, kdo dokáže slepák vyoperovat pod dvanáct minut. Ze školy jsem vyšla s náskokem v praktické medicíně a ztratila počáteční ostýchavost.

Jen tak čistě hypoteticky… Kdybych se nějakým zázrakem stala uznávanou odbornicí, tak bych v případném rozhovoru odpovídala úplně jinak než paní profesorka…

Jako medik třetího ročníku jsem absolvovala předmět Základy chirurgie, kde jsem se seznámila s chirurgickou terminologií. Než jsem promovala, měla jsem na kontě asi 15 asistencí a párkrát jsem něco zašila. Bylo to až soutěživé období, se spolužáky jsme si stopovali, kdo si dokáže natáhnout rukavice pod dvě minuty. Ze školy jsem vyšla se zoufalým pocitem, že vlastně vůbec nic neumím.

Paní profesorka promovala v roce 1952. Nechci se pouštět do nějakých rozborů a kritiky, jen konstatuji, že přístup k praktické výuce mediků je dnes výrazně jiný. A asi to není záležitost pouze posledních let, protože i lékaři, kteří promovali v osmdesátých letech, mi říkali, že lékařskou fakultu opouštěli víceméně bez jakýchkoliv praktických dovedností a že se vše naučili až po nástupu do zaměstnání.

Vím, že tohle je jen takové nahození tématu, ale protože zoufale nestíhám (už zase), tak zůstane jen u tohoto „nahození“. Třeba k tomu někdy napíšu něco víc, nebo to možná někdo udělá za mě. 🙂

5 komentářů

  • Kruté, ale pravdivé. Jeden náš starý docent, podobný ročník promoce jako citovaná paní profesorka, nám vykládal, jak byl po válce v Rusku a tam pod vedením jedné doktorky operovali samí medici…protože doktoři prostě na frontě tak nějak ubyli.

    • Něco na ten způsob jsem slyšela od svého dědečka lékaře. Doufám, že nic podobného nezažiju, ale na druhou stranu si myslím, že ve stavu nejvyšší nouze by leckteré operace zvládl i medik s minimem praktických zkušeností. Třeba taková amputace dolní končetiny v bérci. Děsně nerada bych urazila nějakého chirurga, ale ono je to vlastně docela jednoduché. 🙂

  • Rozhodně zajímavé srovnání. On se člověk asi musí hodně cpát, aby ho někde něco nechali dělat, nebo se alespoň dívat. Jak to ale chodí, nemám zatím jako prvák ani páru. Jen vím, že i když chirurgie zřejmě nebude úplně mým oborem, rád bych něco (i prakticky) uměl. Určitě přijímám rady jak na to :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *