Státnice z pediatrie zdolána

Před pár měsíci jsem měla grandiózní plány, že ke státnicím budu přistupovat nanejvýš svědomitě a že se budu důkladně učit. U hygieny to nějak nedopadlo, ale nenechala jsem se odradit a řekla si, že mottem mé přípravy na pediatrii bude „Zodpovědnost, pracovitost a vytrvalost.“ Tak určitě. Za ty dva týdny stáže na dětském oddělení v Pardubické nemocnici jsem neudělala skoro nic.

Viním z toho vstávání v nekřesťanských 5:30. Když jsem po dvanácté dorazila z nemocnice domů, tak jsem se jen bezvládně svalila do postele a mojí poslední myšlenkou bylo, že si dám dvacet a pak se budu učit… Z dvaceti se ovšem stalo sto dvacet, dalších šedesát minut padlo na doplnění kalorií a kofeinu a než jsem se nadála, tak byly čtyři hodiny. A začínejte s nějakým seriózním učením ve čtyři odpoledne. Jediným štěstím bylo, že pan primář byl natolik ochotný, že s námi během několika seminářů probral poměrně dost otázek, jinak bych byla tři týdny před státnicí, co se pediatrie týče, tabula rasa..

No, a protože považuji za nezbytné načíst si ke každé otázce ty nejpodrobnější detaily a učebnice Nelson Textbook of Pediatrics, která má cca 3500 stránek, mi byla příliš stručná, tak asi není divu, že moje studijní tempo ani po skončení stáže nebylo bůhvíjak velké, a už po pár dnech učení bylo jasné, že nestíhám. Co s tím? Rozhodla jsem se, že budu dřív vstávat. Do mobilu jsem si stáhla báječný budík Step Out!, který se vypne jen tehdy, když s mobilem ujdete určitý počet kroků. V mém případě třicet. Odvážně jsem nastavila budík na 6:30, a jelikož mám zjevně masochistické sklony, tak jsem jako vyzváněcí melodii zvolila Keep Young and Beautiful. Budík fungoval výborně. Telefon se ráno rozeřval na sto honů a ztlumit ho nijak nešlo. Takže jsem za „Keep young and beautiful, it’s your duty to be beautiful“ vylezla z postele, dopotácela se do kuchyně (telefon pořád řval), a jelikož to ještě nebylo těch třicet kroků, tak jsem musela za „If you’re wise exercise all the fat off“ dvakrát přejít od ledničky ke špajzce. Netřeba dodávat, že po téhle hrůze jsem byla nadobro probuzená. Uvařila jsem si kafe, skrze žaluzie koukla na potemnělou ulici, kde smutně mňoukala kočka, a dala se do učení… A takhle jsem to provozovala dva týdny, než nastal den D.

Jaká byla vlastní státnice? Zkoušela mě komise doc. Skálové. Jednu paní doktorku jsem viděla poprvé v životě, druhá paní doktorka měla v páťáku nějakou přednášku. Nevím, o čem přednáška byla, ale pamatuji si, že paní doktorka přijela z Ostravy a že měla rýmu. Z některých zvěstí jsem měla pocit, že státnice z pediatrie bude peklo, ale bylo to skoro stejně pohodové jak hygiena. 🙂  Svoji roli samozřejmě hrálo, že jsem si vytáhla dobrý triplet, ale všechny doplňující otázky byly jednoduché.

Trochu problém byl se studijními materiály. Rozhodně doporučuji použít těch pár prezentací z pediatrie, co jsou k dispozici. Vypracované otázky se mi nelíbily (ty se mi ostatně líbí málokdy), v Klinické pediatrii od Lebla je jen něco a Pediatrii od Hrodka a Vavřince jsem ani neotevřela. Vrozené srdeční vady jsou pěkně v učebnici od Muntau. Jinak bezvadné jsou články v Pediatrii pro praxi. Stačí do Googlu zadat „Pediatrie pro praxi“ a to, co vás zajímá – třeba neprospívání. Občas jsem používala Nelson Essentials of Pediatrics a spolehnout jsem se mohla na Nelson Textbook of Pediatrics. Ale i tak jsem pár otázek musela hledat po všech čertech.

To by asi mohlo být všechno. Teď mě čeká sedmitýdenní stáž na chirurgii a státnici budu dělat někdy až v půlce ledna. Dost času na to, abych napekla perníčky, natáhla vlněné ponožky, zachumlala se do deky a pokusila se dohnat své čtenářské resty… 🙂

1 komentář

  • Gratuluju, jseš dobrá! Já už jsem z toho zmatená, od každýho slyším o tý pediatrii jiný věci. Někdo tvrdí, že se to nedá udělat a že vyhodili polovinu lidí a někdo, že to zas tak hrozný není. Tak nevím, ake tobě každopádně hodně štěstí na chíru 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *